Prohledat tento blog

úterý 10. května 2016

Kráva

Stopa, kterou zanechal Jan Procházka, vede českým filmem i po smrti ceněného spisovatele a scenáristy. Příkladem Procházkova nadčasového vkladu je ceněný baladický příběh Kráva (1993), který Karel Kachyňa původně natočil pro televizi. Předčasný Procházkův skon v únoru 1971 neznamenal konec filmografie autora, kterého uštval k smrti komunistický režim. Podobně jako u jiných inspirativních autorů, i u Procházky platí, že jeho díla rezonují v kulturním prostoru dlouhodobě i po jeho smrti. Nejnovějším příkladem toho, že Procházka stále inspiruje, je i nová adaptace povídky Ucho, kterou pod názvem Noc bezMoci loni natočil makedonský scenárista a režisér Ivo Trajkov. (Ucho už v roce 1983 pro německou televizi ZDF a rakouskou televizi ORF upravil Pavel Kohout.)

Potřebu komunikovat s dílem Jana Procházky i po autorově smrti měli už jeho současníci: kromě twainovského dětského snímku Věry Plívové-Šimkové Páni kluci (1975), pod jehož scénářem je spolupodepsán Vít Olmer, vznikly v první polovině 90. let dva televizní snímky režiséra Karla Kachyni. Procházkův oblíbený spolupracovník z 60. let natočil téměř současně filmy Městem chodí Mikuláš (1992) a Kráva (1993).

Snímek Městem chodí Mikuláš vznikl úpravou Procházkova nerealizovaného scénáře z roku 1969, na němž spolupracovala i autorova dcera Iva. Kráva je adaptací povídky zachované ve spisovatelově pozůstalosti a inspirované volně Jindřichem Šimonem Baarem. Na adaptaci Krávy se podílel Kachyňův oblíbený spolupracovník Karel Čabrádek. Ten s režisérem průběžně spolupracoval od Čekání na déšť (1978) a na společné filmografické konto přidal jak fotografické drama Dobré světlo (1985) a tragikomedii Blázni a děvčátka (1989), tak i televizní seriál Prima sezona (1994) a několik televizních filmů (mj. Duhová kulička /1985/ a Cesta byla suchá, místy mokrá /2003/).

V Krávě se Čabrádkova práce propojuje s dílem Jana Procházky jako Kachyňova předchozího kmenového scenáristy. Vrcholná díla dvojice Kachyňa-Procházka kriticky přehodnocovala nedávnou československou historii (Ať žije republika /1965/, Kočár do Vídně /1966/, Noc nevěsty /1967/). Plodná spolupráce, která se nesmazatelně obtiskla do historie československé nové vlny 60. let, vyvrcholila politickým dramatem Ucho (1970). Procházka jako komunistickým režimem nenáviděný autor měl být umlčen navždy, právě Kráva, jež významně obohatila polistopadový československý film, je však dobrým důkazem pomíjivosti všech podobných zákazů.

Prostá síla Krávy se opírá i tragédii jednoho obyčejného života. Odehrává se na horském úbočí, v nuzné chalupě, již na počátku minulého století obývá mladík Adam. Po matčině smrti se do chalupy nemluvného samotáře svévolně nastěhuje děvečka ze statku v údolí – Róza. Mezi dvojicí vzniká nevšední vztah. Zarputilá mocenská hra se mění v něžnou lásku, Kráva však nemůže být milostnou romancí s dobrým koncem. Už proto si vyprávění pohrává s metaforou titulního dobytčete. Kráva je v Adamově chalupě známkou životaschopnosti a prosperity, současně je však něčím, co má hodnotu i ve vnějším světě, takže to lze koupit a prodat.

Hrdina je tak sice bytostně spjatý s drsnou, nádhernou přírodou, aby ovšem přežil, musí být – ekonomicky i lidsky – součástí lidského společenství. Místní komunita Adama i po dvaceti letech považuje za cizince a pouze mlčky sleduje jeho vzlety a pády. Adam však v sobě nachází odvahu pokračovat. Kachyňova zdánlivě neangažovaná anti-selanka tak vypráví především o nezdolné vůli k životu, která se prosazuje až jaksi proti vůli protagonisty deptaného nejrůznějšími ranami osudu.

Patrně i úsporný televizní formát způsobil, že Karel Kachyňa se v Krávě vzdal svých ornamentálních, poetizujících ozdob a spolehl se na jednoduchost. Krajinné exteriéry, zprostředkované kamerou Petra Hojdy, poskytly působivě syrové pozadí pro příběh, jenž si jde svou cestou spolu s ročními cykly. Do vyprávění typově i civilním způsobem herectví dobře zapadli oba hlavní představitelé – Radek Holub a Alena Mihulová. Začínající, teprve čtyřiadvacetiletý Holub dokonale splynul se svou první hlavní rolí. Režisérova životní partnerka, tehdy sedmadvacetiletá Mihulová, pak z Rózy udělala jednu ze svých životních rolí (těmi dalšími jsou Marie z Kachyňových Sestřiček a Vlasta z Domáčí péče režiséra Slávka Horáka).

Kráva vznikla ve Filmovém studiu Barrandov, v tvůrčí skupině Heleny Sýkorové a Karla Škorpíka, a byla určena pro Českou televizi. V televizi byl také film uveden. Nenápadný, prostý a až mělce působící snímek však začal nečekaně sbírat mezinárodní ocenění: v roce 1994 získal Zlatého ledňáčka na Finále v Plzni a hlavní cenu na MFF ve Štrasburku. Kráva byla uvedena i na MFF v Chicagu. O tři roky později si odbyla svou kinopremiéru a nyní znovu vychází na DVD.

Česká republika 1993, 86 min.

Režie: Karel Kachyňa
Scénář: Karel Čabrádek, Karel Kachyňa (podle předlohy Jana Procházky)
Kamera: Petr Hojda
Hudba: Petr Hapka
Hrají: Radek Holub (Adam), Alena Mihulová (Róza), Valerie Zawadská (Adamova matka), Antonín Molčík (statkář), František Peterka (policista)
Nové vydání na DVD: 25. května 2016 

(Tenhle text jsem napsala pro svou rodnou Revue Filmového přehledu. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji.)

Žádné komentáře:

Okomentovat